Jeden život. Neuvěřitelné století.

Po roční elektrotechnické praxi v Čechách získal Kolben Gerstnerovo cestovní stipendium. Sám později napsal, že právě tato okolnost patřila k rozhodujícím momentům jeho života. Umožnila mu poznat Vídeň, Berlín, Curych, Paříž a Londýn — a nakonec odplout do Spojených států, tehdejšího Eldoráda technického vývoje.

Nebyla to turistická cesta. Kolben jel za průmyslem, za laboratořemi, za továrnami a za lidmi, kteří měnili podobu moderního světa. V Americe se ocitl v okamžiku, kdy se elektřina stávala jednou z největších technologických sil své doby.

V Americe se Kolben nesetkal jen s Edisonovým světem stejnosměrného proudu. Roku 1889 mu Nikola Tesla umožnil účast na zkouškách elektromotorů poháněných třífázovým střídavým proudem ve své newyorské laboratoři Tesla Electric Co. Právě zde se v praktické aplikaci uplatnil princip točivého elektromagnetického pole.

Tato zkušenost měla pro Kolbena zásadní význam. Přispěla k jeho jednoznačnému zaměření na střídavý proud a stala se jedním ze základů jeho pozdějšího úspěchu. Nebyla to snadná volba: mezi odpůrce střídavého proudu tehdy patřily významné firmy i osobnosti, včetně samotného Edisona.

Rychle se ukázalo, že vysočanská továrna nemíří jen na domácí trh. V roce 1900 dodala zařízení pro elektrárnu v Praze-Holešovicích a na světové výstavě v Paříži získal její alternátor zlatou medaili. Následovaly velké zahraniční zakázky: alternátory pro Londýn, stroje pro Madrid, zařízení pro vodní elektrárnu v Tasmánii i dodávky pro elektrické dráhy.

Právě tady se Kolbenův příběh mění z příběhu schopného inženýra v příběh české technologické ambice. Zkušenost získaná u Edisona, Tesly a v Oerlikonu se proměnila v podnik, jehož výrobky mířily do Evropy i zámoří.

Kolbenův podnik se postupně stal součástí širšího průmyslového příběhu, který vyústil ve vznik značky ČKD — Českomoravská-Kolben-Daněk. V roce 1927 se k Českomoravské-Kolben připojila firma Breitfeld-Daněk a vznikl koncern, jehož výrobní záběr sahal od elektrotechniky přes lokomotivy, měnírny a energetická zařízení až po další oblasti československého strojírenství.

Kolbenovo jméno tak nezůstalo jen v rodinné paměti. Stalo se součástí značky, kterou znaly celé generace. Paradoxem je, že značka ČKD přežila v širokém povědomí mnohem silněji než příběh člověka, který jí dal jednu z jejích nejdůležitějších částí.

Po okupaci Československa musel Emil Kolben kvůli nacistické perzekuci opustit své postavení ve správní radě ČKD i další funkce. Dochovaná korespondence z roku 1939 ukazuje konec dlouholeté spolupráce, ale také úctu, kterou k němu jeho spolupracovníci cítili.

V červnu 1943 byl ve věku 81 let odvlečen do Terezína. Podle vzpomínek Jindřicha Kolbena mu před nástupem do transportu odebrali malý černý kufřík s balíkem akcií ČKD. O několik týdnů později, 3. července 1943, Emil Kolben v Terezíně zemřel.

Tak skončil život člověka, který spojil české prostředí s nejvyspělejšími technologickými proudy své doby. A začalo dlouhé období, v němž jeho jméno postupně mizelo z veřejné paměti.

Emil Kolben není důležitý jen proto, že patří do minulosti. Je důležitý proto, že jeho příběh mluví i k současnosti: o odvaze učit se ve světě, vrátit se domů, budovat vlastní cestu, pracovat s nejmodernější technikou a dát osobní ambici do služeb většího celku.

Chceme, aby se na Emila Kolbena znovu nezapomnělo. Ne jako na jméno v názvu továrny, ale jako na člověka, jehož život ukazuje, že i z malých českých poměrů může vést cesta do středu světové technologické změny — a zpět domů, kde z ní vznikne něco vlastního.